Zatímco celé minulé tisíciletí bylo v českých zemích pro myslivost příznivé, od začátku nového tisíciletí čelíme velmi nebezpečnému legislativnímu a mediálnímu tlaku. Nastala totiž nová doba tzv. environmentalismu. Typické pro každou ortodoxně pojatou ideologii je, že výsledek jde nakonec proti tomu, co hlásá. Zatímco ve feudalismu se „ve jménu Boha“ páchala zvěrstva proti božím stvořením – lidem, komunismus „ve jménu lidu“ vyhlazoval a šikanoval celé komunity lidí a fašismus „ve jménu čisté rasy“ málem vyhladil nejeden národ, tak fundamentální environmentalismus je „ve jménu přírody“ moderním účinným nástrojem k vyhlazení tradičních odvětví (udržitelně hospodařících tisíce let v krajině), což v konečném důsledku přírodu samotnou poškozuje. Příslušné lobbistické skupině jde převážně o uchopení rozhodovací moci za účelem dosažení zisku z „ekoprůmyslu“. Scénář je vždy v podstatě stejný, vybere se oblast a vymyslí se tzv. „ekobyznys“, média se nakrmí katastrofickým scénářem (např. globální oteplování, jedovatost olova, hrozící zánik druhů apod.).

Europoslanec ČSSD prosazuje v Europarlamentu zákaz nepůvodních druhů

Europoslanec ČSSD prosazuje v Europarlamentu zákaz nepůvodních druhů

Za peníze daňových poplatníků se nechají zpracovat „vědecké studie“ (aby se našla záminka a vybraly se umělé argumenty k regulaci). Dále se za účelem získání alibi zinscenuje tzv. „veřejné projednání“ s odbornou veřejností (aniž by se braly v úvahu nehodící se připomínky), a až nastane vhodná chvíle, tak „ve jménu přírody“ a veřejného blaha se schválí nová legislativa vedoucí k dotacím nebo naopak k regulaci, byrokratickému omezení či rovnou k zákazu. Tímto se uměle nažene byznys do náruče firmám či institucím, které ekolobby předem předpřipravily a které by jinak na trhu neměly šanci uspět.

Typickým rysem pro proces zavádění ekobyznysu je salámová metoda tzv. inkrementalismus, jehož princip se spojuje s podobenstvím toho, „jak uvařit žábu“. Pokud je žába vhozena do horké vody, tak hned vyskočí, pokud však bude vložena do studené vody a ta bude postupně přiváděna k varu, žába se uvaří. Jak vidno, tato metoda funguje dobře i na lidi, kteří si bez velkých protestů nechali postupně zakazovat jeden z největších vynálezů lidstva – žárovku: napřed 100W, pak 75W a nakonec i slabší žárovky pod 60W. Bylo by však nespravedlivé všechno a všechny házet do jednoho pytle. Výše uvedené charakterizuje špičku environmentální pyramidy, které ve skutečnosti nejde o ochranu přírody, ale o byznys. Špička zneužívá ke svým záměrům jako krycí křoví základnu pyramidy, ve které se nachází mnoho upřímných ochránců přírody, kteří s nadšením neváhají věnovat čas, úsilí i svoje peníze pro opravdový prospěch přírody.

/Článek vyšel v časopise Myslivost, Duben 2014./