Nedávno připravili úředníci Evropské komise novou legislativu nazývanou „Invasive alien species“ (Invazivní nepůvodní druhy), která si klade za cíl omezení, zákaz a odstranění nepůvodních druhů rostlin a živočichů z přírody včetně kříženců. Legislativní návrh právě teď leží v Europarlamentu a ochranářská lobby se jej bude snažit protlačit na poslední chvíli ještě před květnovými Eurovolbami, protože Europarlament v novém složení by mohl hlasovat proti. Problém této legislativy je, že se vlastně neví, co je původní a co nepůvodní a co je invazivní (škodlivé) a co není. Řada biologů správně tvrdí, že původního z hlediska vývoje není vlastně nic, vše záleží jen na úhlu pohledu. Kdo rozhodne, jestli nepůvodní je už pšenice pocházející z Mezopotámie, která se používá v Evropě tisíce let nebo brambory pocházející z Ameriky, které se používají teprve stovky let, nebo šlechtěné druhy plodin, které se používají jen desítky let?

A kdo rozhodne, co je užitečné – „hodné“ a co je škodlivé – „zlé“? No samozřejmě vševědoucí úředník z bruselského paneláku, a tím získá neskutečnou moc a vznikne prostor pro nový ekobyznys. Úředníci tvrdí, že nepůvodní druhy způsobují ročně škody za 12 miliard EUR, takže je jasné, že z tohoto koláče si ekobyznys bude chtít ukousnout. Zpočátku to budou „jen“ desítky miliónů EUR (aby se nikdo nezaleknul nákladů), dám ale ruku do ohně, že později to přijde na miliardy EUR na projekty pro odstraňování „zlých“ rostlin a živočichů z přírody. Když si představím jen jediný druh – třeba odstraňování akátu, tak to bude za dotace z EU nekonečně fungující ekobyznys snů.

Pro naši myslivost by však byl nejničivější zákaz chovu bažanta či rovnou jeho odstranění z přírody, a z rostlin bude bolestivý zákaz topinambur (na Slovensku už zákaz platí). Jistě, že to nebude zítra, v první fázi chce salámovou metodou Evropská komise zakázat na seznamu jen 50 druhů, přičemž některé z nich opravdu v naší přírodě škodí a my myslivci bychom rádi viděli možnost je plošně a bez omezení redukovat (např. norka amerického, psíka mývalovitého či mývala severního). Myslivci v celé Evropě mají však reálnou obavu, že do 10 let se na seznam může dostat i bažant původem z Asie, kterého sice v Evropě jíme o stovky let déle než brambory, ale k naší smůle zájmová skupina 7 miliónů evropských myslivců není tak velká, jako skupina 500 miliónů obyvatel konzumujících brambory. Jakmile totiž jednou legislativa projde Europarlamentem, pro úředníky už bude velmi snadné postupně rozšiřovat obsah přílohy se seznamem „zlých“ nežádoucích druhů.

Dalším veřejným nepřítelem v EU je dlouhodobě olovo. Bylo již zakázáno v benzínu, v pájkách pro elektroprůmysl, a zatím zůstává v akumulátorech a střelivu. Ale jak dlouho? V hlavě bruselského úředního šimla se rodí legislativní nápady na úplný plošný zákaz olověného střeliva a navíc je to korunované snahou o značení každé jednotlivé střely! Pokud toto nastane, povede to k výraznému zdražení střeliva a naopak snížení ranivosti zvěře, která bude na hraně či za hranou lovecké myslivecké etiky (jak už jsme poznali v případě lovu kachen ocelovými broky).

Petice proti regulaci soukromých zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU

Petice proti regulaci soukromých zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU

Dlouhodobým tématem v EU je i zpřísnění držení zbraní na základě mediální poptávky Evropských občanů. Média každou chvíli propírají počet trestných činů způsobených střelnými zbraněmi. Pravda, v naprosté většině se jedná o zbraně krátké a nelegální, ale bohužel myslivci – legální držitelé dlouhých loveckých zbraní na vlnu populismu doplatí taky. Přitom statistiky ukazují, že např. Švýcarsko, které je v držení zbraní benevolentní, nemá větší kriminalitu se zbraněmi než přísné Německo. Je totiž pravděpodobné, že počet trestných činů souvisí spíše s kvalitou psychiatrické péče v dané zemi, než s přísností držení legálních střelných zbraní.

Princip trvale udržitelného hospodaření versus princip předběžné opatrnosti

Toto byl jen malý výčet aktuálních nebezpečí, které naší myslivosti hrozí. Zdaleka největším nebezpečím je však tendence proti dlouhodobou praxí ověřenému principu trvale udržitelného hospodaření v krajině, ve prospěch tzv. principu předběžné opatrnosti. Tento princip je nebezpečnou a přitom ničím neověřenou teorií environmentalistů spočívající v jednoduché krátkozraké logice, že v případě pouhého podezření na škodlivost přírodě, se toto musí omezit nebo zakázat bez ohledu na to, že ekosystémy se složitě dlouhodobě vyvíjejí do rovnovážného stavu, a že sebelépe míněný zásah může přinést opačný negativní efekt.

Proč kandiduji do Evropského parlamentu?

Jako dlouholetý aktivní myslivec a sokolník se snažím 15 let u nás i v zahraničí hájit myslivce, sokolníky a princip rozumného využívání přírodních zdrojů. Před pár lety jsem si však uvědomil, že nelze pořád bojovat proti „větrným mlýnům“ jen prázdnýma rukama. Ačkoliv mám slušné zaměstnání v zahraniční firmě, už se nemohu dívat na chování bruselských „vševědoucích“ úředníků. Rozhodnul jsem se tedy kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu konaných ve dnech 23. až 24. května 2014. Věřím, že mě dostatečná část myslivecké veřejnosti podpoří v úsilí, a že zájem českých a moravských myslivců mít svého zástupce v nově zvoleném Evropském parlamentu převáží nad politickými preferencemi.

Bohumil Straka s dalšími kolegy

Bohumil Straka s dalšími kolegy

/Článek vyšel v časopise Myslivost, Duben 2014./