V časopise Svět myslivosti vyšel v květnovém čísle rozhovor, se svolením redakce jej zveřejňuji i zde. Na konci článku najdete náhledy přímo z časopisu.

Svět myslivosti, titulní strana 5. čísla 2014

Svět myslivosti, titulní strana 5. čísla 2014

Plná verze rozhovoru

Není mnoho osob ve světě naší politiky, které se otevřeně a veřejně hlásí k myslivosti. Jednou z nich je Ing. Bohumil Straka, Ph.D., kandidát za TOP 09 v letošních volbách do Evropského parlamentu. Na kandidátce má u svého jména uvedeno „myslivec, sokolník, vědecký pracovník“. O důvodech jeho rozhodnutí ucházet se o jeden z 21 poslaneckých mandátů určených pro ČR do jednoho ze sedmi orgánů EU, který spolu s Radou EU přijímá legislativní akty EU, jsme s Ing. Strakou hovořili v Brně na výstavě Silva Regina.

Často upozorňujete na to, že EU může svou legislativou omezit myslivost v té podobě, v níž ji většina z nás zná. Je to ten hlavní důvod, proč jste se rozhodl kandidovat?

Ano, je to ten hlavní důvod. Jako elektro­technik mám zkušenosti s kontroverzními omezeními přicházejícími od úředníků z bru­selských paneláků, ať již jde např. o zákaz prodeje klasických žárovek nebo olova v páj­kách pro elektroprůmysl. Většinou je tím pravým důvodem velký byznys někoho moc­ného, kdo je schopen svůj zájem v europar­lamentu prosadit a přitom se maskovat bohulibým úmyslem ochrany životního pro­středí. A myslivcům, či vlastně všem hospo­dářům v krajině, tedy např. i rybářům, les­níkům a zemědělcům, hrozí pod rouškou ochrany přírody čím dál více restriktivních opatření, ohrožujících podstatu jejich stale­tími prověřených činností. Bohužel je dnes politicky mnohem výhodnější se veřejně hlá­sit spíše k tenisu či golfu než k myslivosti. Pak ale myslivost nemá odpovídající zastání. Já se za myslivost rozhodně nestydím a chci za ni bojovat.

Bohumil Straka na 60. valném shromáždění CIC v r. 2013.

Bohumil Straka na 60. valném shromáždění CIC v r. 2013.

Co by podle Vašeho názoru mohlo naši myslivosti hrozit?

Již před vstupem do EU jsme měli velmi přísnou legislativu týkající se ochrany příro­dy a ochrany zvířat před týráním, která řadu tradičních mysliveckých činností ome­zila či úplně zrušila. Se vstupem ČR do EU se vše ještě zpřísnilo, a navíc se objevily další hrozby. Aktuálně jde o zákaz olověného střeliva, což jsme si již na vlastní kůži vy­zkoušeli při lovu vodní pernaté zvěře. Olovo jistě není pro životní prostředí optimální, ale dokud nemáme adekvátní náhradu, ne­lze se zákazem souhlasit. Naštěstí se od čer­vence zase vracíme k olověným brokům. Ale na jak dlouho? Nyní jsou dokonce ve hře již i náboje do kulovnic. Další, velmi akutní hrozba spočívá v pří­pravě nařízení proti nepůvodním druhům rostlin a živočichů. Samozřejmě je dobré či-nit opatření proti rostlinám, jako je křídlat­ka či bolševník, nebo proti norkovi americ­kému a psíku mývalovitému. Ale nám myslivcům dosud nikdo nepomohl – lovit norka i psíka může jen myslivecká stráž. A někteří ochranáři se již nyní radují, že přijdeme o bažanta, dovezeného do Evropy před 800 lety, a také o daňka, muflona či je­lena siku a Dybowského. Na Slovensku již zakázali topinambury, mysliveckému sdru­žení tam za jejich pěstování hrozí pokuta 10 tisíc eur. Další velkou hrozbou je připra­vované velké zpřísnění či omezení držení zbraní pod záminkou omezení páchání ná­silné trestné činnosti. K té se ale přitom v naprosté většině používají nelegálně drže­né zbraně. Vážných hrozeb je ale mnohem více.

O mnoha nebezpečích se bohužel dozví­dáme pozdě, což je třeba změnit. Je nutné bojovat proti nim již během přípravy le­gislativy. Doufám, že se mi v případě zvo­lení podaří zmobilizovat europoslance­-myslivce i z ostatních států. Ale musíme se snažit i doma – více propagovat pozi­tivní příklady z myslivecké praxe a neza­vdávat příčiny k útokům na myslivost.

Jak těmto tendencím čelit?

O mnoha nebezpečích se bohužel dozví­dáme pozdě, což je třeba změnit. Je nutné bojovat proti nim již během přípravy le­gislativy. Doufám, že se mi v případě zvo­lení podaří zmobilizovat europoslance­-myslivce i z ostatních států. Ale musíme se snažit i doma – více propagovat pozi­tivní příklady z myslivecké praxe a neza­vdávat příčiny k útokům na myslivost. Všichni víme, že naši oponenti se chytají všeho, např. ojedinělých úrazů při lovec­kých akcích.

Jaká pozitiva pro myslivost mohou naopak vzejít z EU?

Pozitivní by např. bylo sjednocení doby lovu některých druhů spárkaté či vodní per­naté zvěře. Týká se to třeba jelení a mufloní zvěře, která v příhraničních oblastech mig­ruje do míst, kde se zrovna neloví. Nebo ka­chen a hus – na Slovensku či v Maďarsku loví i v zimě, zatímco u nás jsou již hájené. Ale jde i o další zvěř, např. u nás celoročně hájené sluky se volně loví v Itálii atd. Myslivci byli v podstatě prvními opravdo­vými ochránci přírody, o zvěř a její prostředí po staletí pečovali a pokračují v tom i dnes. Tato jejich činnost by měla být podporována dotacemi z EU bez nepřiměřené byrokracie.

Jakou roli sehrávají při tvorbě legislativy mezinárodní myslivecké organizace – CIC a FACE?

Velmi pozitivní, zejména FACE je velmi aktivní roli v tvorbě evropské legislativy, a to nejen díky sídlu v blízkosti budovy Ev­ropské komise v Bruselu. CIC je zase činná na globální úrovni a často reprezentuje myslivecké zájmy v orgánech mezinárodních úmluv, které zasedají po celém světě.

Můžete coby čelní představitel IAF a účast­ník různých jednání porovnat priority a způsob jednání CIC a FACE?

Zúčastňuji se výročních zasedání obou organizací, takže mohu porovnávat. Obě or­ganizace mají přibližně stejně početné sekre­tariáty zaměstnávající kolem deseti pracov­níků a rozpočet kolem jednoho milionu eur ročně. Komunita kolem CIC soustřeďuje vel­mi vlivné a movité osobnosti, které mohou svými kontakty a zkušenostmi pozitivně ovlivňovat legislativu. FACE má sice svoje zasedání „obyčejnější“, ale zase disponuje skvělým mezinárodním týmem mladých mo­tivovaných odborníků, orientovaných na vý­kon.

Co bude podle Vás pro zachování a rozvoj myslivosti v Evropě nejdůležitější?

V ČR jsme dokázali myslivost zařadit mezi národní kulturní památky. Stálo nás to hodně práce, ale protože jsme ve stejné věci již měli zkušenosti se sokolnictvím, podařilo se to. A stejně jako jsme pak dosáhli zápisu sokolnictví na seznam UNESCO, je třeba nyní společně s dalšími státy usilovat i o zá­pis celé myslivosti na tento seznam. Pak by myslivost byla mnohem lépe chráněna a ne­bylo by tak jednoduché jí škodit. Tento mno­hasetletý fenomén si to jistě zaslouží. Záro­veň je třeba usilovat i o podporu práce s mládeží v mysliveckých kroužcích. Výcho­va je sice běh na dlouhou trať, ale neobejde­me se bez ní. K tomu všemu potřebujeme silnou stavovskou organizaci s dobrým ser­visem pro členy a dobrou propagací, protože jednotlivec či úzká skupina lidí nemá v dnešním dravém prostředí šanci obhájit svůj zájem.

Děkuji za rozhovor.
David Vaca

Foto archiv Bohumila Straky a redakce

 

Ing. Bohumil Straka, Ph.D. – narodil se v roce 1971 v Brně. Po gymnáziu studoval na Vysokém učení technickém (VUT) v Brně obor mikroelektronika, na Bournemouth University v Anglii a na vysoké škole Brugge-Oostende v Belgii, kde v r. 1994 absolvoval státní zkoušku a obdržel titul elektroinženýr. V r. 2002 získal doktorát na VUT v Brně a o čtyři roky později titul Bc. na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Profesně působí řadu let v oblasti vývoje testovací elektroniky pro vysoce spolehlivé aplikace v kosmickém, leteckém a lékařském průmyslu v Evropě i USA. Myslivcům je znám asi nejvíce díky svým aktivitám v sokolnictví. Je předsedou výboru Mezinárodní asociace pro sokolnictví a ochranu dravých ptáků (IAF) a zásadním způsobem se podílel na zápisu sokolnictví na seznam světového kulturního dědictví UNESCO (2010) a myslivosti na národní seznam nemateriálních kulturních památek ČR (2011). Žije v Brně a myslivost vykonává nedaleko jihomoravské metropole – v honitbě Podhora obhospodařované Mysliveckým sdružením Artemis, o. s.

Náhledy článku (časopis Svět myslivost, 5. číslo roku 2014)