Zásadním způsobem jsem se zasadil o zápis sokolnictví na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO a o zápis myslivosti na seznam kulturního dědictví České republiky. Nyní chci získat mezinárodní podporu pro zápis myslivosti také na seznam UNESCO.

Myslivost má u nás unikátní tisíciletou tradici. Zatímco mimo středoevropský region je myslivost vnímána pouze jako lov či sport, u nás lze mysliveckou filozofii vyjádřit tak, že samo střílení myslivce nedělá.

Již v r. 2011 jsme uspěli při velmi náročném procesu prohlášení české myslivosti národní nemateriální kulturní památkou ČR. Zúročili jsme tak zkušenosti získané při předchozí nominaci Sokolnictví. Jsme první zemí na světě, ve které se tak dostalo sto tisícům myslivců uznání za nositelství kultury na venkově.

Nedávno jsem představil myslivecké komunitě návrh na „povýšení“ české myslivosti z národního kulturního dědictví na mezinárodní kulturní dědictví UNESCO, což se setkalo s velmi pozitivní odezvou.

Nominace na seznam UNESCO je několikaletý proces. Napřed musí „nemateriální kulturní statek“ splnit řadu podmínek, získat od státu garanci, že ho bude podporovat, a pak se musí sepsat náročná dokumentace k nominaci. Ta musí být zcela perfektní nejen po věcné, ale i technické stránce a musí obsahovat důkazy pro naprosté ujištění komise UNESCO, že zápis je opodstatněný.

Protože společná nominace více zemí má daleko větší šanci na úspěch, již několik let vyjednávám s kolegy v kulturně blízkém Slovensku, Rakousku, Maďarsku a Německu, aby se připojili k mezinárodní nominaci středoevropské myslivosti na seznam UNESCO, aby po vzoru sokolnictví i myslivost získala mezinárodní uznání. Chceme tradiční myslivost – udržitelné obhospodařování zvěře a jejího prostředí – zachovat v novém tisíciletí i pro další generace.