Opočenské setkání sokolníků, bezesporu léty prověřená tradiční sokolnická akce mezinárodního významu, patří mezi největší setkání na světě. Již 46. ročník Opočna se konal ve dnech 10. až 12. října 2013. Slovo Opočno má mezi sokolníky a myslivci svůj zvláštní náboj, avšak svým způsobem také působí i na čistě laickou veřejnost díky medializaci a zahrnutí do dokumentace sokolnictví na seznamu UNESCO. Pro člověka, který nikdy v Opočně nebyl, a zajímá se o sokolnictví, má Opočno navíc i své kouzlo a přináší s sebou i určitý pocit tajemna. Zavřeme proto oči, a zkusme si představit, co asi zažíval očima diváka laický zájemce o sokolnictví, který byl letos v Opočně poprvé. Jaké měl asi dojmy a co se mu honilo při této významné akci hlavou?

Jakmile jsem přijel ráno ve čtvrtek 10. října 2013 do Opočna, tak jsem se okamžitě vydal na nádvoří známého renesančního zámku, abych nepropásl slavnostní zahájení setkání. Najít zámek vůbec nebyl problém, zvuk rolniček mě spolehlivě vedl tím správným směrem. Na nádvoří jsem se pořádně ani nestihl rozhlédnout a už začínalo plnit lidmi, ale hlavně dravci. Bylo to neskutečné, tolik ptáků pohromadě, to jsem dosud nikdy neviděl. Na úvod byli všichni přítomní přivítáni a poté začali projevy předsedy Klubu sokolníků ČMMJ Petra Zvolánka, vzácných hostů, dokonce i zahraničních, a celé řady dalších zasvěcených řečníků. Poté bylo setkání slavnostně zahájeno za zvuku lesnic a borlic trubačů z Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity v Praze. Jejich troubení se pak ozývalo v podstatě po celou dobu setkání. Sokolníci s dravci se rozdělili celkem do 11 skupin dle druhů dravců. Utvořili tři smíšené skupiny (jestřábi, orli, káňata harrisova a káňata rudochvostá), jednu skupinu káňat harrisových, čtyři skupiny orlů a tři skupiny sokolů. Protože jsem toho chtěl vidět co nejvíc, tak jsem se rozhodl prožít každý den s jinou skupinou, abych se dozvěděl pokaždé něco nového a poznal jiné sokolníky i dravce.

Lovy se odehrávaly v těchto honitbách: Librantice, Dobruška, Bohuslavice, Rusek-Piletice, Očelice, Jasenná, Choustníkovo Hradiště, Albrechtice nad Orlicí, Břehy-Lohenice, Opočno-Přepychy, Zdechovice, bažantnice Kristiny Colloredo-Mansfeldové Mochov, Bolehošť, Byzhradec, Problůz, Hoříněves, Moravany-Kostěnice, Trnov, Předměřice, Kosičky, Tutleky, Dobré, Habřina, Olešnice u Rychnova nad Kněžnou a Smiřice. Bez vstřícnosti myslivců v těchto honitbách by tak velkou mezinárodní akci asi vůbec nešlo realizovat a za to si myslivci vysloužili jistě velké poděkování a vděk sokolníků. Večer po lovu byl na nádvoří zámku vždy uspořádán výřad, kterým se vzdává pocta ulovené zvěři. I když stavy drobné zvěře obecně klesají, sokolnický lov byl přece jen úspěšný a celkem se za celé setkání ulovilo 113 kusů zvěře, z toho 51 zajíců, 15 srnčí zvěře a 47 bažantů. Po výřadu byli dravci přemístěni na noc do podzámčí, do zámecké zahrady. O jejich bezpečnost a spokojenost se vždy poctivě starali adepti sokolnictví po celé dlouhé chladné i deštivé noci. Ve dne se potom mohli zájemci z řad veřejnosti projít po zahradě a prohlédnout si jednotlivé dravce zblízka. Letošního setkání se zúčastnilo celkem 93 sokolníků s dravci: 40 orlů, 11 kání harrisových, 3 káně rudochvosté, 13 jestřábů lesních, 26 sokolovitých dravců.

Opočno 2013-výřad v MS Tutleky čítal i méně obvyklý úlovek-kachny-DSC12377

Pátek, druhý lovecký den, probíhal obdobně jako čtvrtek. Zlatým hřebem večera se však stala přednáška vzácného zahraničního hosta, tureckého sokolníka Dogana Simita, kterou navštívilo snad více sokolníků než by člověk napočítal na výroční členské schůzi. Prezentace byla velmi zajímavá a dala nám evropanům možnost trošku nahlédnout pod pokličku, jak se chytají a následně cvičí dravci v jiné zemi, a také jaký mají pohled na nemoci, zranění a následnou léčbu či neléčbu dravců. Zaujalo mě, že v Turecku, je-li dravec nemocný, tak je to vůle ďábla či vyšší moci a ptáka vůbec neléčí. Proto je úplně normální, že tam dravci uhynou třeba i na banální nemoci. Doganovi se prý však postupně daří přesvědčit starší generaci věřících sokolníků ve prospěch použití moderní medicínské léčby.

V sobotu, poslední den lovu, po ranním nástupu začalo vše trochu jinak než předtím. Nejprve proběhly ukázky dravců na Vodětínském kopci poblíž Opočna, kam se sjelo asi 300 lidí z blízkého okolí i z daleka. Ukázky byly velmi vydařené, diváci bez rozdílu věku nadšeně sledovali lety s různými druhy ptáků. Někteří odvážní šťastlivci měli možnost zavolat si dravce na ruku, a aspoň vzdáleně si zažít pocity sokolníka, když má svého opeřence na ruce. Z hlavních aktérů bych aspoň zmínil puštíka Čendu a orlici Mařenku. Potom se dostaly do popředí děti, které se mohly potěšit s výrem Kubou.

Opočno 2013-Ukázky dravců na Vodětínském kopci-odvážlivci si mohli zavolat na ruku i pětikilového orla kamč

 

Po ukázkách, které sklidily obrovský potlesk, se většina sokolníků rozjela do honiteb na lov. Za tmy pak proběhl poslední výřad a zároveň se zakončilo i celé opočenské setkání. Bylo mi moc líto, že už vše končí. Večer byla připravena tradiční společenská zábava, kterou někteří sokolníci protančili až do úplného rána a někteří si z tance určitě prošoupali i podrážky svých bot. Zvuk rolniček mi v neděli dozníval v uších dokonce i v autobuse na cestě domů. Ano, rolničky je to, co se mi vybaví, když se řekne Opočno. Při vzpomínkách na vše, co jsem viděl a zažil za tyto nádherné dny, se mi začnou zvláštně lesknout oči, což ale úplně každému popřu a vymluvím se na svou nepřekonatelnou alergii. Nyní už ponechme svému osudu našeho imaginárního návštěvníka, který byl letos v Opočně poprvé. Nechme ho snít si svůj sen o tom, jak se možná jednou stane sokolníkem a bude mít vlastního dravce…